Hledat
Přihlášení
Vstupem do tohoto internetového magazínu souhlasím s následujícím:
- Jsem starší 18-ti let.
- Neposkytnu a ani neumožním přístup k získaným materiálům osobám mladším 18-ti let.
- Sexuální, agresivní a podobné články mě neurážejí, nepohoršují a ani jinak neohrožují mé psychické zdraví.
- Na stránky vstupuji dobrovolně.
- Za všechny komentáře či články je zodpovědný autor.
- Pokud s obsahem nesouhlasím, tak články nebudu brát vážně, zasměju se, poslušně odejdu a vyhledám pomoc psychologa.
- Jsem li muž, zakoupím si co nejdříve pás cudnosti.
- Souhlasím s diskuzními pravidly. Pokud ne, nebudu do diskuze přispívat.
- Splňuji všechny výše uvedené podmínky.
| Jizvy na duši |
| Napsal uživatel XY |
| Pondělí, 28 Červen 2010 20:23 |
|
Od mala jsem byla vychovávána velice důsledně. Například ani na bazén jsem nesměla, pouze vyjímečně když jsem si na sebe vzala plavky v celku. Tehdy jsem tomu moc nerozuměla a když otec umřel, tak jsem samozřejmě na truc chtěla vše dělat podle sebe.
Začala jsem se oblékat vyzívavě a vracet se domů pozdě v noci. V jeden okamžik jsem však pochopila před čím mě rodina varovala a chránila. Tím okamžikem byla chvíle, kdy mě neznámý muž znásilnil večer v lesoparku, když jsem se vracela ze zábavy. Snažila jsem se mu vysmeknout, ale byl silnější. Nikdy jsem to nenahlásila, věděla jsem, že ho nechytnou. Od té doby chápu před čím mě rodiče chránili. Jako každé mladé děvče jsem to odmítala a chtěla žít volně. A ta volnost mi způsobila těžko se hojící jizvy na duši. Opět nosím plavky v celku a volné oblečení, aby se na mně náhodný muž zase neupnul. Naději žít lepší život mi vnukla africká vědkyně. Vynalezla trubičku, která se vpraví do intimních míst a pokud se někdo chtěl dostat dovnitř, tak se se zlou potáže. Vnitřek je plný bodlinek s háčky. Dovnitř to jde snadno, ale ven už tak snadno ne. Zvažuji, že si to pořídím a začnu se opět pohybovat svobodně. Ba co víc, zvažovala jsem, že bych se stala agentkou provokatérkou a záměrně se po večerech procházela po parcích a temných zákoutích. Druh, který mi způsobil utrpení musí trpět a moji jedinou útěchou je myšlenka na pomstu. Moc se těším až se chtíčem zpitvořený obličej změní v obličej plný bolesti a jeho tělo se začne smýkat v touze dostat se ven. Máte co jste chtěli. Oko za oko, zub za zub. Přeji si zůstat v anonymitě.
Komentářů (191)
Powered by !JoomlaComment 4.0 beta2
|































Chlap co to udělal je strašný prase a vůl. Ale prostě nedávej mu šanci ne? to nezáleží jak seš oblečená